Do řádků, Tvých řas, Ti pozpátku napíšu ze snů vzkaz, do všech Tvých částí, do peřin, pak vesmír, vejde ve smír.
A my vystoupáme výš, nad střechy paneláků, a až budem k sobě blíže, z Vlčích máků - Ti složím tóny v hlas a do odkrytých písmen, můžem pomalu se vkrást, nejistým krokem nad propast.
Pod kůži, do tepen, se vpíjím a tuším, že musím ven, skrz hloubku ran, pak vyprchám, tvůj vesmír, vejde ve smír
A my vystoupáme výš, nad střechy paneláků, a až budem k sobě blíže, z Vlčích máků - Ti složím tóny v hlas a do odkrytých písmen můžem pomalu se vkrást nejistým krokem nad propast, a my vystoupáme výš...
Jsi bezbřehá řeka v tvých peřejích tonu bez dechu, a tam kde do moře vtékáš nás necháš utonout, jak dva vojáčky z cínu v útrobách veleryb, hledíme na hladinu a ještě na vteřinu...
Vystoupáme výš, nad střechy paneláků, a až budem k sobě blíže, z Vlčích máků - Ti složím tóny v hlas a do odkrytých písmen můžem pomalu se vkrást, nejistým krokem nad propast...
VeSmíru teď unikám, na půl cesty k tobě křičím do ticha.