Vyletělo malé ptáče zachvělo se listoví v prak vložilo kámen práče že jedinou větou ví stejně láska, jako bitva může náhle započít můžem marně silou plýtvat nebo minci v ruce otočit
Vyletělo ptáče z lesa vzneslo se výš poprvé ruka s prakem dolů klesá lásko moje, potrvej možná jsme tu jenom na skok než do lesů bude mžít miluj mě, vždyť nevíš lásko jak dlouho ještě budem žít
Probudilo ptáče Vesnu s prvním jarním skřivanem vítr vane jako ve snu kéž tě ke mně přivane přijď za mnou dnes, ne až zítra večeře je na stole možná nedožijem jitra a možná jsme tu na sto let