Musel jsem se smát, když mi kamarád nejlepší a z mých vlastně poslední dlouze vyprávěl jaké štěstí měl neboť poznal prý dívku nevšední, a tak jsem mu rád půjčil padesát řek mi jenom dík a pak odlét k ní to ženské dokáží, když nejsme na stráži, tak nám rozum zabední
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám, svým hostům rád, sám otvírám. Jsem raděj sám, jsem raděj sám, sám uklízím, sám usínám.
Musel jsem se smát, když mi kamarád nejlepší a z mých vlastně poslední u mých dveřích stál a pak již mi dal oznáméní své přímo svatební a já blázen žil, ještě do těch chvyl, tím že se mu dřív v hlavě rozední to ženské dokáží, když nejsme na stráži, tak nám rozum zabední.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám, svým hostům rád, sám otvírám. Jsem raděj sám, jsem raděj sám, sám uklízím, sám usínám.
Musel jsem se smát, když mi kamarád nejlepší a z mých vlastně poslední, vrácel padesát, a to bylo snad po tom co já vím tak za deset dní moc neměl co říct a už vůbec nic o té zázračné dívce nevšední to ženské dokáží, po svatbě ukáží každá teprv co je v ní.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám, svým hostům rád, sám otvírám. Jsem raděj sám, jsem raděj sám, sám uklízím, sám usínám.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám, svým hostům rád, sám otvírám. Jsem raděj sám, jsem raděj sám, sám uklízím, sám usínám.
R: Jsem raděj sám, jsem raděj sám, svým hostům rád.