Skrz nebesa i mračna Připlíží se k smutné Luně V neprostupné mlze Spatří stříbro uvnitř v lůně Lačnost trhá žíly Když zloděj cestou přikrade se Vsedne na trůn nebes A bohům z očí jej odnese!
Vznesl se nad bohy Získal jejich sílu Povýšil on Peruna Nad živé vše a mrtvé! Jako bájný Prométheus Dal lidem záři ohnivou Stříbrný dar měsíce je Tichým jeho poselstvím Národ dávno padlých hrdinů Přiměl povstat do války!
Ať nebe rozpoutá svůj hněv! Pro pochopení víry!
Tam, kde se v jedinou strast Spolčilo nebe i země Táhne se nejvyšší z hor Úzkost teď rodí se ve mně… Tu horu obchází zvěř, Z jara sem neletí ptáci Do smrti smrťoucí tu Poutníku cesta se ztrácí. Zná cestu jen jediný muž Bílého vlasu i vousu Dýkou on zahání mráz Déšť před ním se promění v Slunce.
Až vstoupíš do nebeského chrámu Ukryj tam, co sílu v něm střeží Od lidských očí, od vran Zemským čárům, a navěky všem Lžím!
Rozezní se chór Probudí se otců sláva Strážcové se vrátí zpátky do země stínů. Zášť, vrytou touhou neskrývána Pramen bídy nechť navždy Zpustne v korytách!
Přes sedmero sivých vod Přes dvanáctero modrých lesů Prchal zloděj pustinou Stříbrnou!
Divým větrem poháněn A hustou mlhou ukrýván Byl okouzlen tou nádherou Stříbrnou!
Národ, jenž lunou blahoslavený Symbol irijské slávy Vlčí krev a krutost lidu našeho Ve válce za pravdu a čest!
Pravda, kdo z nich ji má Pravda, kdo ji zná Jeden cestu nám dal Stříbrem ji lemoval.
Pravda, kdo z nich ji má Pravda, kdo ji zná, Druhý stříbro na něm jen Pokorně získal.