Když se rozední, pohledem vážným začínáš nový den. Hlasem ledovým kreslíš pocity prázdných stěn. Těžký svědomí táhne tě pod hladinu nejhlubších moří čekáme na pomoc, ta přichází stěží.
Kam se poděla romantická silueta nás dvou, už zase osamělá bez šance na světlo bloudím tmou. Vodopády, prameny citů, vysychají žízeň trvá zůstaly klíče opuštěných bytů.
Další z nálezů a ztrát, kterých neumím se vzdát.
Jsi moje touha, čára na ruce, co každou chvíli směr svůj ztrácí. Slova co říkáš chytaj za srdce a bolí, bolí čím dál víc, když tě nemůžu mít, ta myšlenka pálí, i když se vzdálíš. Chci nějak vypnout ten proud mezi námi, proud mezi námi.
Střepy štěstí padají na zem a nás se to netýká, přichází hurikán, zase křičíš z hanby se vyslíkám. Takový soužití, křehký jak porcelán, nevíme kudy kam, sliby posvátný odletí do všech světových stran.
Další z nálezů a ztrát, kterých neumím se vzdát.
Jsi moje touha, čára na ruce, co každou chvíli směr svůj ztrácí. slova co říkáš chytaj za srdce a bolí, bolí čím dál víc, když tě nemůžu mít, ta myšlenka pálí, i když se vzdálíš. Chci nějak vypnout ten proud mezi námi.
Tak jo já to přiznávám, tady máš ruku mou copak zmizely vzpomínky tvé, vzájemné city vydáváš za své oba víme každý dělá chyby tak to je, oba víme věčný coby kdyby jejee.
Jsi moje touha, čára na ruce, co každou chvíli směr svůj ztrácí. Slova co říkáš chytaj za srdce a bolí, bolí čím dál víc, když tě nemůžu mít, ta myšlenka pálí, i když se vzdálíš. Chci nějak vypnout ten proud mezi námi, proud mezi námi