Moje kamarádka bolest, známe se dobře, naučil jsem se mít jí rád. Bez snahy někam uhnout, uhýbám sám sobě. Je snažší přijmout fakt, že něco přijde, než kamkoliv sám jít. Tak místo toho, abych se staral, nechávám věci se dít. Divákem vlastního osudu, pasažérem na vlastní cestě. Sám ani nedokážu poznat, jestli ještě žiju, za zavřenýma očima mi běžel celý svět. Mluvit s tebou umím, jen když spíš. K ránu, když venku mrzne dech. S otevřenýma očima, radši nevidím. Když mluvím, ztratím radši hlas. Uhnout pohledem je snažší, když doufám, že víš, že jsem se díval.