Máš tucty známých ale kdo tě zná máš vlastní píseň, kdo však ví jak zní máš pocit že jsi zakutálená jak drobná mince pod rohožkou dní.
já však rozeznávám zvuk chůze co se odráží od výloh lučních pasáží, tvou samotu, tvé závaží já vždy rozeznávám tvé boky když jdeš ulicí tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci. já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám...
máš pravdu ale kdo ti za ni dá máš hlavu plnou utajených snů máš podezření že jsi vlastně zbytečná jak malá piha skrytá pohledům já však rozeznávám zvuk chůze co se odráží od výloh lučních pasáží, tvou samotu, tvé závaží já vždy rozeznávám tvé boky když jdeš ulicí tvé vlasy mezi pšenicí tvou vůni mezi tisíci já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám
máš svoje léta právě jako já máš na čase jít už vlastním barvám vstříc má lásko nejsi nejsi neviditelná já věřím že ti budu moci říct...
já vždy rozeznávám tvé boky když jdeš ulicí tvé vlasy mezi pšenicí tvou vůni mezi tisíci já tě rozeznávám jak vlčí máky v osení jak prsten mezi dlážděním tvá grácie se nemění já tu rozeznávám...