Měsíc, kouzelník noci, přikryl svým pláštěm krajinu, ty bloudíš v chodbách hradu, chladných a temných jako tůň. Z obrazů hledí tváře pradávných vladařů, cítíš se uvězněná z těch majestátních pohledů.
Náhrdelník z bronzu, prsten z lidské kosti, očima dávných svědků prohlížíš „zbytečnosti“. Poselství cizích světů skrývá se v tomto místě, bohové buďte při ní, vše v dobré obrátí se.
Sirael – svůj život dáváš v sázku, Sirael – jsi loutkou bez provázků.
Mramorovej je svět kamenejch růží, jež neoslověj vůní nikoho z nás. Stíráš z tváří slzy a kropíš jimi květy, tak jako živou vodou prýštící z nitra skal.