Rudolf Krchňak (с текстом) - O ledech, které potkávám | Текст песни

• Тексты песен
• Rudolf Krchňak (с текстом)
• O ledech, které potkávám

Černoši v Evropě a lidé s tělesnou vadou se snad na celém světě musí smířit s tím, že budí pozornost. Tuto pozornost může sice budit i každý jiný, dá-li si třeba čepici štítkem dozadu nebo si oholí hlavu. Stačí však jen si nasadit čepici štítkem dopředu a je po pozornosti. Ty však, černý Johny, se nemůžeš zbavit černé barvy pleti, vám, drobná slečno Jano, již nenarovná žádný ortopéd vaši zkřivenou páteř a tobě, příteli Jindro, nikdo nedá chybějící ruce. Já si mohu slepé oči přikrýt černými brýlemi, ale má chůze a mé pohyby mě stejně prozradí.

Ty, Johny, Jindro i vy, slečno, mohli byste vyprávět o zvědavých pohledech lidí. Já ty pohledy nevidím, mohu jen povídat o lidech, kteří reagují na moji slepotu zvukovým projevem. Kdybych byl psychologem nebo jiným mužem vědy, mohl bych tyto lidi rozdělit do několika skupin. Pominu lidi nestatečné, kteří posílají v tramvaji jeden druhého, aby řekl "tomu slepému", že je tam volné místo k sezení, nebo kteří volají na ulici na mimojdoucí: "Zeptejte se někdo toho slepého, co hledá!" Budu tu hovořit o těch statečných, kteří zapředou kurážně se slepcem hovor.

Do první skupiny bych zařadil lidi zvídavé. Ti jsou totiž přímo nabiti otázkami. Snad se minuli povoláním. Možná, že měli být vyšetřujícími soudci nebo detektivy. Hovor s nimi je skutečným výslechem. Dohoní vás muž středních let a začne klást otázky: Kam jdete? Odkud jdete? A proč tam jdete? Proč vůbec chodíte? Víte, kterou ulicí jdete? Jak to můžete vědět, když nevidíte? Vidíte vlastně, nebo nevidíte? Víte, že je dnes venku pěkně? A jak to víte, když nevidíte?

Do druhé skupiny bych zařadil lidi ochotné. Ti mnoho nemluví a hlavně se nevyptávají, ale hned jednají. Chcete přejít přes ulici. Přiblížíte se k okraji chodníku a tu vás silné ruce popadnou a přitáhnou zpět k domovní zdi. Domníváte se, že je snad na silnici nějaká překážka, a proto jdete dál a chcete přejít o sto kroků později. Zase vás však silné ruce popadnou a vlečou zpět. Zeptáte se, proč vlastně nemůžete přejít na druhou stranu, a dovíte se, že přejít můžete, ale muž se silnýma rukama se domníval, že jste ztratil směr a nevědomky sešel z chodníku.

Vcházíte do domu a nějaká paní běží za vámi a zoufale volá: "Tam ne, musíte stále rovně!" a už je u vás a odvádí vás od domovních vrat s vysvětlením, že to není chodník, že je to průjezd, kterým byste vešel do domu. Je jí to divné, když jí řeknete, že v tom domě bydlíte.

Dohoní vás známý a ptá se, kam jdete. Má radost, že máte společnou cestu. "Ve dvou se nám to půjde líp!" A jde se. Pojednou poznáte, že odbočuje jiným směrem. V&#