Rudolf Krchňak (с текстом) - Podzim | Текст песни

• Тексты песен
• Rudolf Krchňak (с текстом)
• Podzim

Lhal bych, kdybych vám vyprávěl, že mi o jeho příchodu pověděly rudé korálky jeřabin. Ty hovoří jenom k vašim očím, pro mé prsty jsou však němé. Já jej obyčejně potkávám na úzké cestě mezi brambořišti, kde to hořce voní schnoucí natí. Bývá to čas, kdy jsou si obloha a země velmi blízko. Obloha sklání svou drobně slzící tvář a země jí přímo do ní dýchá vlhkým, teplým dechem. Podává mi ruku měkkou jako květ astry a teplou jako zářijový večer. Kabát mu voní uvadlým listím. Moudrost a rezignace jej činí mírným a skromným. Lidem se vyhýbá, jen s dětmi si posedí u ohníčku. Nespěchá. Zvolna bloudí zahradami, mlčky postojí u růží a potěžkává zralé hrozny.

Někdy si i zažertuje. Pošimrá tě suchým listem po tváři nebo ti zcela klukovsky hodí ježatý kaštan na hlavu. Ale i tesknit umí, že je ti najednou doma úzko. Nejraději bys vyběhl do večerní mlhy a bloudil cestičkami parku za posledními dvojicemi milenců, které ještě nedaly přednost světlům kaváren. Chce se ti bloudit mlhavým večerem a v duchu poslouchat smutné ozvěny dávných májů.

I marnivý podzim bývá. Zlato prý rozhazuje větrnýma rukama. V mých rukách však jeho zlato příliš šustí papírem neplatných bankovek. A trpělivý je. Zima mu již mrazivě dýchá přes rameno, ale on ještě tiše obchází poslední pole, na kterých dobývají řepu. Dýchá si na zkřehlé prsty a mlčky se jen tak očima loučí s rozblácenými cestami. Pak zvolna odchází a zůstane po něm jen veliké ticho.

Snad jsem jej nikdy ve skutečnosti na té úzké cestě mezi brambořišti, hořce vonícími schnoucí natí, nepotkal. Cítím ale jeho přítomnost tak, jak tuším nádheru jeho barevných kouzel, kterou jsem nikdy neviděl.