Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma a Koránu zjevného. Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží! Nech je být, ať si pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždyť záhy se dozvědí! Nezahubili jsme žádné město, aniž se mu dostalo Písma známého, a žádný národ nemůže způsobit uspíšení ani oddálení termínu svého. Říkají: „Ty, jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi džinem posedlý! Pročpak k nám nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?“ My anděly jen k vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou nevěřící k těm, jimž odklad je dán, patřit. My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit. Již před tebou jsme k stranám dávným posly vyslali, však nepřišel k nim posel žádný, by se mu neposmívali. Takto mu razíme cestu do srdcí hříšníků. A neuvěří v něj, i když se už naplnil obvyklý osud předchozích. A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní, přece by říkali: „Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očarovaní!“ A na nebi jsme umístili znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně patří, krásnými a ochránili jsme je před všemi satany prokletými - kromě těch, kdož pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni plamenem jasně zářícím. A zemi jsme rozprostřeli a rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na ní vyrůst každé věci správně vyvážené a připravili jsme na ní potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte. A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a sesíláme vám ji jedině v míře stanovené. A poslali jsme větry oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji nemáte. A jsme to My, kdo život i smrt dáváme, a My sami všeho jsme dědici a dobře známe ty z vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se drží. A Pán tvůj je všechny shromáždí, vždyť On moudrý je, vševědoucí. Stvořili jsme člověka z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného, zatímco džiny jsme již dříve vytvořili z ohně prudce spalujícího. A hle, pravil Pán tvůj andělům: „Já smrtelníka stvořím z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného, a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním se klaníce!“ A padli před ním uctívajíce jej vespolek andělé všichni, kromě Iblíse, jenž odmítl být mezi uctívajícími. I pravil Bůh: „Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se, také ty?“ Odvětil: „Nebudu padat na zem před smrtelníkem, jehož jsi z hl