Sláva Bohu, jenž seslal služebníku Svému Knihu a neučinil ji křivolakou, nýbrž přímou, aby varovala před mocnou přísností od Něho přicházející a aby oznámila věřícím, kteří zbožné skutky konali, že obdařeni budou odměnou překrásnou, zahradou to, v níž navěky zůstanou, a aby varovala ty, kdo říkají, že Bůh pro Sebe si vzal děti. A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví. Chceš se snad zahubit smutkem jda ve stopách jejich, jestliže tomuto příběhu neuvěří? To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší. A věru uděláme ze všeho toho, co na ní je, výšinu rostlinstva zbavenou! Domníváš se, že lidé jeskyně a ar-Raqímu byli zázrakem jedním z Našich znamení? . . . A hle, mladíci se do jeskyně uchýlili a pravili: „Pane náš, daruj nám od Sebe milosrdenství a připrav nám pro věc naši správné vedení!“ A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých, potom jsme je vzkřísili, abychom poznali, která z obou stran lépe odhadne délku pobytu jejich. My vyprávíme ti příběh jejich pravdivě; vždyť mladíci to byli, kteří v Pána svého uvěřili, a jejich vedení po cestě správné jsme upevnili. A srdce jejich jsme posílili, když vstali a řekli: „Náš Pán je Pánem nebes a země a nikdy nebudeme vzývat božstvo jiné kromě Něho, jinak bychom lež nehoráznou hovořili. Tento náš lid si vzal místo Něho božstva různá, aniž o nich přinesl jasné zmocnění! A kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí?“ A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha, uchylte se do jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého rozprostře a ve věci vaší vám ulehčení připraví. A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od jeskyně jejich a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli v středu jejím. A toto je jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného. A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo i nalevo kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na prahu ležel. A kdybys je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před nimi na útěk pln strachu z nich hrozného. A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich: „Jak dlouho jsme zde setrvali?“ Odpověděli: „Setrvali jsme zde den či část dne jednoho.“ (Nakonec) řekli: „Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť z