Touhle dobou pořád stejný, zdává se mi v noci sen, ten sen má příběh dost zřejmý, že naposled skončil den.
V tom snu z obav mraky vzejdou, a z těch mraků prší strach, z nebe nikdy neodejdou, začal život v temnotách
RF: v hlavě … mi klíčí plevel, hravě … se rozpíná, v těle … se duše zmítá, ví, že není nevinná! V hlavě … mi termit hlodá hravě … mě požírá v těle … mi hoří síra, smrt si nikdy nevybírá!
Vím, že noc bude dlouhá, vím, že noc potrvá už navždy! Prý že moc je jen touha, v konci světa jen skvrnka pouhá jest!
2. Strach mě nekonečně sžírá, proudí ve mně tam a sem, Zbyla jenom černá díra, v místě kde dřív byla zem.
zánik světa v jeho kráse, z mysli mé se dere ven, Tak nakonec všeho zdá se, že to není jenom sen.