Pod sídlem dávných Druidů v nitru tajemné hory, čekají válečníci spící staletí, válečný řev děsí živé kolemjdoucí, dávno se zajizvila stará zranění.
Ve stínu zbabělé oslepil, ubiji ty,co prosí v kleče. Umírá jeden,aby druhý žil, krev bude zdobit jejich meče.
V Blaníku řinčí zbraně je konec příměří, už brzy odhodlaně rytíři udeří, pod tíhou jejich seker zrádci se k zemi hroutí, jedou za jasným cílem svou zemi vyzvednout výš.
Řítí se temnou nocí má v sobě odhodlání, ráno až vyjde slunce dojde k střetnutí. Údery koňských kopyt zdvihají mračna prachu, setkání s nimi bude schůzkou se smrti.
Zář ohňů,vítězné znamení, do ruda zbarvila se země, v bolestech umírají ranění a jejich nářek zní, tak temně.
V Blaníku řinčí zbraně je konec příměří, už brzy odhodlaně rytíři udeří, pod tíhou jejich seker zrádci se k zemi hroutí, jedou za jasným cílem svou zemi vyzvednout výš.
V Blaníku řinčí zbraně je konec příměří, už brzy odhodlaně rytíři udeří, pod tíhou jejich seker zrádci se k zemi hroutí, jedou za jasným cílem svou zemi vyzvednout výš.