Ležím v trávě oči se klíží ranou v hlavě krev vytéká Cítím kroky vím, ona se blíží věrně čeká na člověka
Znám ji dlouho v patách mi kráčí včera tamti dnes tedy já Ona zpívá od hor se mračí mrtvá, živá a není Živa
Tak jako není zlato všechno, co se třpytí a zima navždy zemi nezamyká má náruč není jenom zmar a krupobití je spánek věčný znaveného bojovníka
Dažbog štít svůj k Zavyjdu sklání až se setmí, smířím se s tím potom v Návu, do jejích dlaní svou těžkou hlavu, rád položím
Tak jako není zlato všechno, co se třpytí a zima navždy zemi nezamyká má náruč není jenom zmar a krupobití je spánek věčný znaveného bojovníka
V náruči mojí rány všechny se ti zhojí nabereš sílu, zrak tvůj roztříští kal branami Návu se mnou projdeš v plné zbroji po boku věrných usedneš a zas budeš král