Slza z tváře padá a té já se ptám pročpak já, ač tak mladá jen zármutek mám
Proč mi víno chutná jak hlína a blín, proč jen já jsem tak smutná a mám v duši stín
Měl by v moll hrát klavír a vlát černý flór, v mé komnatě zní jen církevní chór.
Proč mě stále studí a tísní ten chlad a proč pláčem se budím, když mám k ránu spát a spát
Kdo ten můj žal vyléčí, kdo má na bolest fáč Nikdo jiný nepředčí ten můj zoufalý pláč Nikdo jiný nepředčí můj pláč, můj pláč, ten můj smutný pláč.
Nač jste páni učení no nač řekněte nač, když se ve smích nezmění ten můj zoufalý pláč Když se ve smích nezmění můj pláč, můj pláč, ten můj smutný pláč..
Ach ouvej, můj bože, můj bože, na nebesích, nás už ten smutek děsí, já nevím, jak říkám, já se snad uvzlykám!