Bezpáteřní nuly, co velebí hrdiny zasraný doby, tolik by chtěly být jako oni, jenom ne chcípnout na bitevním poli. A pak se znovu skloní, minutu ticha se slzy roní a když potom salvy z pušek zazni, zní jako óda na chcípání. Pohrdaní je to co cítím, když vlají vlajky a hraje hymna. Pomníky v obleženi a všude stuhy, a všude modré klíny, hvězdy a pruhy. Chtěl bych je vidět hořet a potom přilít olej. Chtěl bych je vidět hořet ať vítr žene popel. Ať shoří, co náleží ohni!