Amigo Pablo se seňoritou Chiquitou mají v Ňú Jorku sakra těžký žití. Tak mě napadlo, teď, když mám trochu vypito, nebylo zbytí, ne, nebylo zbytí.
Vstávali za tmy a na políčku s kaktusy hnojilo řádky jejich osm dětí. Byly na kila, teď jsou kaktusy na kusy, za lepším bytím do Ňú Jorku letí.
Nechali na poli kaktusy i haranty, všichni se do Ňú Jorku těžko vejdou. Na kozy, na voli pochystají garanty, jednou se v metropoli z pole sejdou.
Rf.: Adios Ňú Jork, adios Menheten, amigo Pablo zírá, jak jsi zameten. Adios Ňú Jork, adios Menheten, Chiquita zákazníky počítá.
Hledali štěstí a nalezli jen lopotu, v ráji všech snů, tam jsou všichni jiní. Tak honem zpátky, kde zanechali drobotu, která se pod kaktusy jistě činí.
Západy slunce, tam v jejich rodné dedině už nikdy, nikdy za nic nevymění. Tak honem zpátky k tequile a rodině, holt starý zvyky ty se těžko mění