Tomas Klus - LeHomoLe | Текст песни

• Тексты песен
• Tomas Klus
• LeHomoLe

Tak zase jeden den úzce spjat s realitou
s vůní tvou a touhou, tou, co nejde ovládnout.
Chvíli plout, jen tak ve dvou,
pak si lehnout a být prosté radosti z toho,
že žít můžem.
I když jen jednou, ale tim spíš,
člověk člověku blíž, dokud to nepochopíš,
tak budu nekonečně psát tisíce básniček
a budeš jednou z mých holčiček.

Vždyť i Libor má Zdenu
a Igor Irenu,
každej druhej má ženu,
jen já žádnou neseženu.
Věra a Luděk
a Radek s Ríšou
se poznali včera
a už si spolu píšou.
Vasil má Natašu
a Imrich zase Ilke,
Julmi má Hokachu
a Brabcová je s Jílkem.
Had má svojí hadici
a maj spolu hádky,
jen já rušim tradici
a držím se matky,

'protože ta mi vždycky říkala,
že život je jako bonboniéra
a že je vcelku jedno, kde začnu.'

Tak jsem si řek, že když mám takovej pech,
přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech,
což vyrazilo dech především těm, co jsem znal,
snad proto v posledních dnech se drželi dál.
A já to nechápal a toužil po lásce
a vroucím objetí, tak jako v pohádce.
Stal jsem se obětí samoty v zajetí
a že je ti to jedno, tak to mě celkem sebralo.

Vždyť i Libor má Zdenu
a Igor Irenu,
každej druhej má ženu,
jen já žádnou neseženu.
Věra a Luděk
a Radek s Ríšou
Se poznali včera
a už si spolu píšou.
Vasil má Natašu
a Imrich zase Ilke,
Julmi má Hokaschu a Brabcová je s Jílkem.
Had má svojí hadici
a maj spolu hádky,
jen já rušim tradici
a držím se matky,
protože ji mám rád!