Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli. Je to tim, že jsi tu. Možná tím, že kdysi jsme byli, ty a já, my dva, dvě nahý těla, tak neříkej, že jinak jsi to chtěla. Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic.
Stala ses' do noci, z ničeho nic, moje platonická láska. Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská. A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. Pohled a okouzlení a prázdný náměstí na znamení.
Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu, uvidíš. Tak vítej do svobody.
Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. Říkej si o mně, co chceš. Já jsem byl vodjakživa blázen. Nevim, co nechápeš, ale vrať se na zem.
Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.
Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.
Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu, uvidíš. Tak vítej do svobody.