Tu noc jen stěží každý z nás usínal, jako by Bůh tou bouří, varoval: Vy hloupí lidé, ve zbrani není mír! pro svého krále i já život položil
Z lesů se ženou cizí jezdci na koních, a v očích, jen kapky hrůzy, tady vražda není hřích. Hned první z výstřelů mi srdce umlčel. už nevrátím se domů, můj čas nadešel.
Neplakej pro mě moje krásná Marion, až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon. Mé srdce mlčí, ale v tobě zůstanou, všechna ta slova, co jak oheň zaplanou.
Recitav: Poslední výstřelem se kdysi živá louka rozplakala tichým pláčem, a mlčky objímala těla padlých i vítězů, jenž není, neb válku nelze vyhrát platí-li se životem. A všechny ty krásné Marion. Jež zpráva o naší smrti zasáhla k ránu, upřeli tázavý pohled k nebi a v tu chvíli, vyšlo slunce.
Neplakej pro mě moje krásná Marion, až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon. Mé srdce mlčí, ale v tobě zůstanou, všechna ta slova, co jak oheň zaplanou.