Tu noc jen stěží každý z nás usínal, jakoby Bůh tou bouří varoval. "Vy hloupí lidé, ve zbrani není mír." Pro svého krále i já život položil. Z lesů se ženou cizí jezdci na koních a v očích jen kapky hrůzy, "tady vražda není hřích". Hned první z výstřelů mi srdce umlčel. Už nevrátím se domů, můj čas nadešel.
Neplakej pro mě, moje krásná Marion, až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon. Mé srdce mlčí, ale v tobě zůstanou všechna ta slova, co jak oheň zaplanou.
Posledním výstřelem se kdysi živá louka rozplakala tichým pláčem a mlčky objímala těla padlých i vítězů, jichž není, neb válku nelze vyhrát, platí-li se životem. A všechny ty krásné Marion, jež zpráva o naší smrti zasáhla k ránu, upřely tázavý pohled k nebi a v tu chvíli vyšlo slunce.
Neplakej pro mě, moje krásná Marion, až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon. Mé srdce mlčí, ale v tobě zůstanou všechna ta slova, co jak oheň zaplanou.