Hanička - příběh nebožačky (Aneb co se stalo u slepého koryta)
Pro krejcárek Hanička se lopotí Dnes jde hodně pozdě z roboty
Půjdu podél řeky, pomyslí si… Než slunko zapadne, pak kozičce dám A malým navařím, … samé dobroty
Inu,… dá se k vodě Spěchá, chvátá, pod nožkami nevšímá si bláta Celičká se zapotí
U slepého koryta začíná se smrákat Dnes nějak prapodivně začly žáby kvákat A všudy toliko stínů jak v hlubokém lese Ani lístek nepohne se…
Brekekééé…!!! Ozvalo se zpoza roští, tu zjevilo se mužisko ! Oči vykulené civí na ní, pysky rudý voslintaný A je celé zelené… V bahně si to fousa válí, a pod fousem… Krista – pána… Vobrovitý hambisko!
Děvečko – holčičko,…škemrá Pusť mě do prdýlky, jen pomlíčím ti vajíčko… Zajiskří mu očička hnědkou posedlé
Jedeš ty neřáde!,…zahřmí Hanička Jdi mi z cesty obludo!! Huš ty ropucho!!!
Česílkův úsměv v škleb se mění, no nedivme se Po tom klení… Než ji skolil, trvalo to drahnou chvíli Do vody tu nebožačku musel vtáhnout A než vypustila dušičku, vlezl na to tělo bílý…
A natrhnul ji kaďák
Ten večer všudy v řece hovna byly A to je konec přátelé milí