Mám kufr plnej přebytečnejch krámů, a mapu zabalenou do plátna. Můj vlak však jede na vopačnou stranu, a moje jízdenka je dávno neplatná.
Někde ve vzpomínkách stojí dům, ještě vidím, jak se kouří z komína. V tom domě pro mě prostřený stůl, tam já a moje rodina.
Moje minulost se na mě šklebí, a srdce bolí, když si vzpomenu. Že stromy, který měly dorůst k nebi, teď leží vyvrácený z kořenů.
Jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr. Vezu se načerno životem a nevím. Jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr. Vezu se odnikud nikam a nevím, kde skončím.
Mám to všechno na barevný fotce, někdy z minulýho století. Tu jedinou a pocit bezdomovce si sebou nesu stále v paměti.
Jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr. Vezu se načerno životem a nevím. Jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr. Vezu se odnikud nikam a nevím, kde skončím