Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo, že tři andělé k nám přišli na oběd. Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo, mi chybí abych Tvojí duši mohl rozumět?
Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu, a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích. A z prohraných válek se vojska domů vrací, však zbraně stále burácí, a bitva zuří v nich.
Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo, že tři andělé Boží k nám přišli na oběd. Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo, mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?
Vévoda v zámku čeká na balkóně, až přivedou mu koně, a pak mává na pozdrav. A srdcová dáma má v každé ruce růže, Tak snadno pohřbít může, sto urozených hlav.
Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo, že tři andělé Boží k nám přišli na oběd. Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo, mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?
Královnin šašek s pusou od povidel, sbírá zbytky jídel, a myslí na útěk. A v podzemí skrytí slepí alchymisté, už objevili jistě, proti povinnosti lék.
Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo, že tři andělé k nám přišli na oběd. Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo, Ti chybí abys mojí duši mohla rozumět?
Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit, o tajemstvích noci, ve tvých zahradách. A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce, teď hraju o tvé srdce, a chci mít Tě nadosah.
Sáro, Sáro, pomalu a líně, s hlavou na Tvém klíně chci se probouzet. Sáro, Sáro, Sáro, Sáro, rosa padá ráno, a v poledne už možná bude jiný svět. Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro! Andělé k nám přišli na oběd.