Zasněženou stezkou k hřbitovu mrtvých stínů, stezkou do mlhového oparu černé noci. Zde se schází jen stíny a všichni smutní, padlí. Stromy se svou pohřební vůní naříkají.
Kraj bez světel, nekončící temnota při žalostných pomnících, bolestné rány jedovatých trnů rudých oblak. Nemocný pták krouží nade mnou a zpívá chmurnou píseň o melancholii. Hřbitov skleslých poutníků, zapomenutý svět noční černoty.
Cesty bez jediné zapálené svíce, staré náhrobky zapadlé ve sněhu, nicotný majestát. Hřbitov mrtvých stínů, hřbitov života.