Rozorané pole lerní deprese křísí protípóly plačtivých a apatických struktur chorobné truchlivosti mé v téchto dnech střídavých fázl stfízlívé vyklepaností a euforicky ničívého propadu do roztrhaného nitra utopených vzpominek v bahnĕ temnoty roztrhaného nitra touhami po dářce a snech jež mi odkapávají jako slzy letního deštĕ za okapem mého pokoje ve tmé krvácím při mĕsičním svitu denní slunce a jeho paprsky pořezávají mou duši do krve do krve moje sladká bolesti uvĕdomĕní pohledem z okna z přiliš dlouhé izolace mi mlčením praskají rty a tečou slzy pro touhu za bolest a vĕčný sen nech mé krvácet ticho je svobodou ticho je svobodou není cesty zpĕt má nĕžností vykoupení nech mĕ krvácet v pustém pokojí bez svĕtel ticho je svobodou!