Pohleď, jak se drolí lidské království Zvony bílých kostelů naposledy zní Věže si zoufají, čas se mění v prach Věčně ale šumí vítr v mocných korunách
Kde proudí míza čarovná Tam moudrý poutník rozjímá
Ve stínu starých dubů, kde se kříží cesty vlků Ve stínu starých dubů, tam slyším hymny lesů Písně o dávných bojích, o noci a o čistotě Ve stínu starých dubů nepohasnou naše ohně
Pohleď, jak se ztrácí, co silným se být zdá Vzácný kov náhrobků v bouři oprýská Jejich pyšné nápisy déšť roznese O pravé slávě zpívají si stromy po lese