Jak můžeš být tak krutá, copak nemáš kouska citu v těle?
Tu kytáru jsem koupil kvůli Tobě, a dal jsem za ní celej tátův plat, ta, dávno ještě byla ve výrobě a Já už věděl, co Ti budu hrát.
To ještě rostla v javorovém lese a jenom vítr na to dřevo hrál, a já už trnul, jestli někdy snese, žár, který ve mně denně narů stal.
S tou kytarou teď stojím před tvým domem, měj soucit aspoň k tomu javoru, jen kvůli Tobě přestal býti stromem, tak už nás oba pozvi nahoru, pozvi nahoru, pozvi nahoru.