Před lety planetu Zem opustila kosmická loď Cherubín 905 a od tý doby vesmírem bloudí Pluli jsme dlouho, až pak paluba stala se nám vězením Já zatoužil ucítit vítr ve vlasech, tvůj dech Zamávat rodnému stavení Rozhodnut ve zmatení smyslů Dostat se domů na vlastní pěst Já porušil palubní řád A od tý doby jsem
Jsem utrženej kosmonaut, co nezná den ani noc Hlas ztratil, nesmí volat o pomoc A bez vůle vesmírem bloudí Sám a sám!
Vesmírným prachem zaháním hlad A pojí mě mléčná dráha Nevím kdy bdít, nevím kdy spát Stav bez tíže už mě tak zmáhá