Kolem jsou pole poddaná sněhu Led budí bolest, let vloček něhu Otisky andělů uvízly v závěji Nemůžou vzlétnout a snad ani nechtějí
Třeba si střeží tu svoji čistotu V bělostné náruči hledají jistotu To černí havrani obavy neznají Mávnutím křídel pochyby roztají
Nemají na výběr v té bílé peřině Usednou na zem, ta je však nepřijme A tak se na drátech oddají snění S ramenem na rameni ... taky si často sedám na vedení