Město je horký, srpnový, že v srdci taje to takový nejvíc a nejhůř studený místo. Spící sopky se probudí, byl dlouho pryč, kolem a v okolí. Teď toužil a chtěl cítit blízkost.
Čau, mami! Tak jsem tady zas. Jsem agent Cooper – dám si koláč. Hážu kříž na zem – hlavu mám nízko.
Mezi ním mezi ní byly detaily a kusy rodiny, který se rozpadly. Byl to šílenej horor – řev a taky vřískot. Mezi ním mezi ní byly detaily a kusy koláče, který dopadly na ubrus a na zem. Ale na stole bylo čisto.
Noci jsou vlahý a takový, že srdce buší hladový, cítíš to v sobě a víš to. Hrdinové nekecaj a jdou tam, kam nechce vůbec nikdo – na nejvíc a nejhůř studený místo.
Čau, lidi! Tak jsem tady zas. Jsem agent Cooper a jdu po vás. Prostě to najdu – už jsem blízko.
Mezi ním mezi ní byly detaily a kusy líčidel, který dopadly na ubrus a na zem. Ale po pláči bylo čisto.
Mezi ním mezi ní byly detaily a kusy líčidel, který dopadly na ubrus a na zem. Ale po pláči bylo čisto.
Bolí to dlouho, bolí to dál. Bolí to dlouho. Vzal za tu zataženou roletu a vstal.
A mezi ním mezi ní byly detaily a kusy líčidel, který dopadly na ubrus a na zem. Ale po pláči bylo čisto.
A mezi ním mezi ní byly detaily a kusy líčidel, který dopadly na ubrus a na zem. Ale po pláči bylo čisto.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy. Hrdinové nekecaj a jdou tam, kam nechce nikdo.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy. Hrdinové nekecaj a jdou tam, kam nechce nikdo.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy. Hrdinové nekecaj a jdou tam, kam nechce nikdo.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy. Hrdinové nekecaj a jdou tam, kam nechce nikdo.