Po zasmušilé pustině jel Starý honec krav Den temný byl a ševelil Dech větru v stéblech trav Tu honec k nebi pohleděl A v hrůze zůstal stát Když z rozedraných oblaků Viděl stádo krav se hnát
Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou
Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé A na bocích mu plápolaly cejchy řežavé A oblohou se neslo jejich kopyt dunění A za ním jeli honáci až k smrti znavení
Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou
Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak A marně stádo stihali, jak mračno stíhá mrak A proudy potu máčeli jim tvář i košili A starý honák uslyšel jejich jekot kvílivý
Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou
Tu jeden honec zavolal a pravil: „Pozor dej Svou duši hříchů uvaruj a ďáblu odpírej Bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát A nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát”
Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou Přízraky táhnou tmou