Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí i přes pár cizích slov tvý dopisy jsem zvládal přečíst. Dnes ty cizí převažují ty známý. Co je to s námi, sakra? Co je to s námi?
Ešte včera vraveli sme na rovnako až na malé odchýlky dnes pripadám si ako pako keďže všetky slova cudzie zdajú sa mi čo je to s nami, sakra... čo je to s nami?
Včera jsem ti zvládal rozumět, furt chápu jednotlivý slova.
Lenže uniká ti zmysel viet, treba to skúšať zas a znova.
Dívám se do slovníku a zkouším zahnat zlej sen, že včera byl jsem tvůj svět, a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka a smutno je mi, že už som len cudzinka v tvojej zemi.
Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, ale společná slovní zásoba se tenčí. Můj ostrovtip ztrácí břit a už jen řeže a nezvratně trhá a trhá a trhá hovorů nit.
Ešte včera vraveli sme na rovnako, no slova menia významy a každá loď sa stane vrakom. Zo známych sú neznámi a čo je hlavné, pletieme si hlavne, a to hlavne s hlavami.
Včera říkalas mi bonmoty, dnes se učíš abecedu.
A ja čakám čo zas vypotíš, pri mne buď no viac ma nebuď!
Dívám se do slovníku a zkouším zahnat zlej sen, že včera byl jsem tvůj svět, a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka a smutno je mi, že už som len cudzinka v tvojej zemi.
Ešte včera vraveli sme bez problémov, teraz najlepšie si rozumieme keď sme nemo. Slova vodievajú nás za nos radi, a ja už si dávno medzi riadkami neporadím.
Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, ale v zákoutí vět na nás číhá nebezpečí, slova zákeřná jak jedovatí hadi, co v křivolakých souvětích nás dozajista zradí.
Pred sebou máme slepú mapu, možno že nám chýba snaha.
Vždyť tvou řeč těla stále chápu.
Hoci iba keď som nahá.
Dívám se do slovníku a zkouším zahnat zlej sen, že včera byl jsem tvůj svět, a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka a smutno je mi, že už som len cudzinka v tvojej zemi...