Můj člun asi trpí závadou, je častejc na dně nežli za vodou, nejspíš přišel čas se postit a od snah se oprostit, být zas platným člunem společnosti.
Nežít snadně podle cizích návodů, den za dnem na pochodu k důchodu, všechno hodit to za hlavu, přiznat si, že v tom plavu a z přístavu zas vyplout na vodu.
Celej můj život plave na vodě, mám vítr z lidí, co furt jen závoděj a záviděj a tenhle vítr mý plachty pohání, kam unáší mě, nemám zdání. Celej můj život plave na vodě, mám vítr z lidí, co furt jen závoděj a záviděj a tenhle vítr mi vdechne druhej dech, když z dohledu se ztratil břeh.
Plul jsem vždycky po boku vaší jachtě, tam, kam jste chtěli, ne tam, kam jsem já chtěl. A teď jsem bez navigace a připadám si ztracen, ale přesto nebudu se vracet.
Celej můj život plave na vodě, mám vítr z lidí, co furt jen závoděj a záviděj a tenhle vítr mý plachty pohání, kam unáší mě, nemám zdání. Celej můj život plave na vodě, mám vítr z lidí, co furt jen závoděj a záviděj a tenhle vítr mi vdechne druhej dech, když z dohledu se ztratil břeh.
Všechno dobrý, je i k něčemu zlý, připomínaj mi na kapesníku uzly, a tak rychlostí těch uzlů, se teď vzdaluju zlu, na chatrný děravý bárce.
Celej můj život plave na vodě, mám vítr z lidí, co furt jen závoděj a záviděj a tenhle vítr mý plachty pohání, kam unáší mě, nemám zdání. Celej můj život plave na vodě, mám vítr z lidí, co furt jen závoděj a záviděj a tenhle vítr mi vdechne druhej dech, když z dohledu se ztratil břeh.