Jedu takhle tábořit škodou sto na Oravu. Spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu. Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin.
Jožin z bažin močálem se plíží, Jožin z bažin k vesnici se blíží, Jožin z bažin už si zuby brousí, Jožin z bažin kouše, saje, rdousí. Na Jožina z bažin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo.
Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice. Přivítal mě předseda, řek mi u slivovice: «Živého či mrtvého Jožina kdo přivede, tomu já dám za ženu dceru a půl JZD.»
Jožin z bažin… itd.
Říkám: «Dej mi, předsedo, letadlo a prášek, Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček.» Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, na Jožina z letadla prášek pěkně klesl. Jožin z bažin už je celý bílý,
Jožin z bažin z močálu ven pílí, Jožin z bažin dostal se na kámen, Jožin z bažin tady je s ním amen. Jožina jsem dohnal, už ho držím, johohó, dobré každé lóvé, prodám já ho do ZOO.