Na pokraji všeho porozumění, vší skutečnosti. Vzpomínky na minulost sužují tvou duši. Propadáš tomu. Je to skutečnost? Bolest. Jehla se zabodne do tvého prstu. Je to skutečnost! Ustaraný stálou přítomností za všemi směry času. Bylo to tenkrát někde za horizonty tvých nekonečných vzpomínek. Opouštíš tuto lidskou společnost. Ta pravda Tě ničí.
Následuješ to a chceš, aby se stalo pochopitelným Místo bez času.
Tam kde modrá se zelenou obklopí tvou duši, skryjí v ní tvé tajemství. Smutné sny odletí, ty dál tam stojíš, jdeš za tím dál a dál do nekonečna. Možná z důvodu osamění, pomoci, poselství tys vydal se na cestu od lidské společnosti.
Následuješ to a chceš, aby se stalo pochopitelným Místo bez času.
Nepamatuješ si co to bylo, snad na to přijdeš. Nepamatuješ si kde to bylo, snad na to přijdeš. Nepamatuješ si kdy to bylo, snad na to přijdeš.