Na vrcholcích v noci panuje sníh, ani stopa po lidech Ta samota královstvím je, královnou jsem, vloček všech Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém Zlobu vyšeptám v tichu mrazivém
Já byla v zámku vězněná Skrývej city, skříňka zamčená To táta chtěl, ty dny pryč jsou Svět zná tvář mou!
Najednou, najednou Chci skončit s tou hloupou hrou Najednou, najednou Dveřmi prásknu za sebou
Já jsem svá, to chci dokázat všem V bouři rozkvétám A mráz v duši vítězí nad sluncem
Je zvláštni, jak z té dálky, se všechno menší zdá I ten strach, co ve mně vládnul, je loutka bezmocná Jen vyzkouším, jak mocná jsem, a k výšinám mě zvedne zem V mé říši bez konce chci žít Klid mít!
Moc má se vzduchem vznáší v proudu neznámém A chladná duše září v krystalcích jak diadém Mé myšlenky se tříští, jedna smysl má Je pasé minulost, když svítat začíná!
Najednou, najednou Úsvit dává mi sílu svou Najednou, najednou Už nejsem dívenkou
Já jsem svá, křídla má hlas můj V bouří rozkvétám! Chci žít v zimě bez konce život svůj