OBA: Ta pusa je má, ta pusa je tvá. Nakonec proč se ptát, bude krásná a nekonečná. Tu pusu mi dáš, tu pusu ti dám. Nejhezčí, nejbáječnější jakou svět zná.
PR: Hm, teď měla bys říct: ach ne, tady ne. Vždyť líbat v jízdní dráze zdá se nevhodné.
HZ: A ty by jsi měl, teď v rozpacích být a zkoumat míru nevkusu, právě teď pusu chtít.
OBA: Však to, co je v nás nemůžem´ teď zpátky vzít. Když pusa je má a je taky tvá, zastaví čas i dech, je v ní závrať nekonečná. Ta pusa je víc než záblesk a šajn. Ať si nám svět hříšky sčítá, nám je teď fajn.
PR: Žár i mráz, hm, proud střídavý. HZ: A křídla, co s výškou závratnou slunce nám prý roztaví. PR: Že málo tě znám... HZ: Že přejde tě smích... PR: Že lásky takto líbané záhy zavane sníh...
OBA: Co na tohle říct? Přece nic a líbat víc. Ta pusa je tvá, ta pusa je má. Nakonec proč se přít, když je krásná a nekonečná. Ta pusa je tvá, ta pusa je má. Může ji dát jen ten, kdo se láskou nezadýchá. Když pusa je tvá a je taky má, zastaví čas i dech, je to krása neskutečná.
PR: My chceme už víc, hm, než návraty k snům. OBA: Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům. HZ: My chceme už víc! PR: Hm, my chceme už víc. HZ: Než návraty k snům. PR: Než návraty k snům. OBA: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům! HZ: My chceme už víc! PR: O, my chceme už víc. HZ: Než návraty k snům. PR: Než návraty k snům. OBA: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům…