Říká: Buď tu se mnou, dej mi hlavu do klína. Budu tě hýčkat, milovat, budem vzpomínat. Věř, že nikdo ti už nedá tolik tepla jako já. Válka je děvka syrová, prohnaná. A ty právě váháš a tvý tělo celý vře Víš dobře, že válka ne, ta nemá vítěze Viděls padat brány míru, viděls zlo Byl to přece člověk, kdo otevřel to stavidlo Co to je za hrdost, co vás dva právě nutí bojovat? Jenom strach z neznáme, jak ho ale překonat? Srdce máte černější než dehet Zavři oči, dýchej její vůni, můžeš ležet A vidět si jí vplétat květy máku do vlasů Vyžeň ty můry z hlavy, jak z Goyových obrazů Za kopci stoupá dým, bijou kostelní zvony A vy se naposledy milujete nahý v poli!
Hledám to údolí, poslední místo na světě kde vládne klid Řekl jsem jí nechci válčit, znovu nepopřu svý vlastní svědomí Hledám to údolí, poslední místo na světě kde vládne klid Řekl jsem jí neodejdu, můžeš to vnímat jako můj svatej slib
Mraky ovčí stádo, se plní rudou krví Nemáš nárok řešit, kdo vystřelil první Ona nebo ty, to pořád nevíš, že má smysl žít Když krása růží proniká skrze sutiny násilí Přestáváte dýchat při otázce "A co my?" Víš, paradoxně mír si žádá více odvahy Útočíte, protože ve štěstí neumíte být Pravda je svlečená, umřelo tajemství Sleduj, řekou plujou city, co jste odřezali Čím víc válčíte, tím víc jste ale potom sami Ranit je lehký jako když umíraj motýli Jak zahojený duše ale znova docílit Sedíte ve světnici, jedno světlo Jedna cesta, spokojenej život! Šeptáš ji do ucha: Lásko nebojuj už nikdy víc. Co je teďka mezi náma znovu nezmizí.
Hledám to údolí, poslední místo na světě, kde vládne klid Řekl jsem jí nechci válčit, znovu nepopřu svý vlastní svědomí Hledám to údolí, poslední místo na světě, kde vládne klid Řekl jsem jí neodejdu, můžeš to vnímat jako můj svatej slib
Hledám to údolí, poslední místo na světě, kde vládne klid Řekl jsem jí nechci válčit, znovu nepopřu svý vlastní svědomí Hledám to údolí, poslední místo na světě, kde vládne klid Řekl jsem jí neodejdu, můžeš to vnímat jako můj svatej slib.