Tichej je svět, jenom šumění stromů zní, lichej jsem a uprostřed lidí sám málo je snů, co ve skutečnost proměním, jsem nespoután a přec životem svazován...
Ref. Vybledlá tvář, jenom plamenů zář zůstala v očích mých jenom ta vybledlá tvář a ty se ptáš, kam se vytratil ze rtů smích, ze rtů smích
Slzy černý z cizích očí padají, v zástupech dlouhých postavy jdou anonymní hlavy k zemi skloněný, jak poznat mám předurčenou cestu svou...
Ref. Vybledlá tvář jenom plamenů zář...
Proč jenom já tenhle světabol v duši mám, nedá se žít bez touhy a beze snů Všechno, co mám, já s lehkostí přenechám, tak strašně blízko je konec mých dnů...