Pokoj rozvoněl se vínem minem se, neminem jako ty mě nemá nikdo rád Bůh na zem hvězdu shodil když po nebi chodil teď si můžeš něco přát Papírový draky slunce, hory, mraky umět chtít to, co mám poznat, když se mýlím opustit v tu chvíli pro neznámé to, co znám
Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou musím jen přiznat, oplakat, zapomenout půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou musím jen zapomenout.
Ty mý ubrečený křivdy nestaly se nikdy to jen sen se mi zdál to jen moje chtění cestu kroutí, mění to jen cíl je mnohem dál
To jen neznám sebe samu z lenosti se klamu zbytečně mám někdy strach často mě i zviklá to na co jsem zvyklá pomni, že jsi jenom prach